Mangawhai první WWOOFING - kapitola 3

V následující kapitole se několikrát objeví slovo WWOOFING. Pro ty z Vás, kteří neznají tuto činnost, bych ráda osvětlila, že se jedná o dobrovolnou práci na farmách, kdy pomáháte s každodenním chodem celé farmy. Vaše aktivity se mohou různit počínaje sekáním a štípáním dřeva, po úklid domu, žehlení prádla, krmení dobytka, konče nákupy do domácnosti.

Work hard

Odměnou za Vaši práci jsou nejen super zkušenosti a zážitky, ale skutečně poznáte zemi z jiného úhlu pohledu, než jako obyčejný turista. Bonusem je nocleh a strava zdarma, což jsme velmi oceňovali, protože jsme si mohli požádat o WHS až za půl roku a do té doby jsme nemohli legálně pracovat a vydělávat si peníze. Pokud by někoho zajímalo téma WWOOFING do hloubky, hodím sem později odkaz na článek, který jsem zpracovala pro CZECHKiwis.

Kde budeme spát?

Směrem do naší první WWOOFING destinace jsme se ohlíželi po místech, kde bychom mohli přespat v autě. Měli jsme v hledáčku zejména parky nebo zapadlé cesty. Nakonec jsme našli přímo nádherné místo, přírodní park Orewa u Orewa Beach.

Spaní v autě hnedka vedle oceánu mělo něco do sebe, proto jsme zahájili akci přestavění vnitřku auta na spací prostor. Slunce začalo zapadat, lidé pomalu opouštěli pláž i park a my jsme byli po vydatné večeři sestávající se z čínské polévky a toustu s arašídovým máslem. Ideální stav jít si lehnout a nechat se uspávat šuměním oceánu.

Mangawhai Cliff walk

Z tohoto líbezného snu mě probudilo zhruba v 11 hodin večer světlo baterky, které mně svítilo přímo do obličeje. Neskutečně jsem se lekla a s křikem vzbudila Ondřeje. Venku stál ranger, který nás mile upozornil, že se v parku nesmí přespávat. Pokud ale chceme, sám nás bude navigovat do místa, kde bez problému spát můžeme.

Takže jsme se ve spěchu a polospánku rozloučili s Orewou, přestěhovali vnitřek auta zase zpět tak, abychom mohli řídit a v lehce dusné atmosféře jeli hledat ono místo, kde složíme hlavy. Po téhle zkušenosti jsem se bála spát v autě kdekoli J.

Musíme zastavit

Následující den jsme se blížili do Mangawhai, nastal ale velký zvrat. Ondra vášnivý rybář objevil po cestě rybářský obchůdek. Takže jsme se tam bezpodmínečně museli zastavit a jen tak se podívat. A světe div se, padl mu do oka rybářský prut. Po kratší diskusi ohledně našeho rozpočtu a nutnosti koupit daný prut, jsme jej nakonec vzali. Až později jsem vlastně zjistila, jaké nám tato epizoda přinesla štěstí a skvělou příležitost.

Už máme prut

Dojeli jsme do místa určení, ale jelikož jsme měli ještě 2 dny k dobru před zahájením WWOOFING, šli jsme na pláž, kde Ondra prubnul svůj prut. Nevím, jak jsou na tom ostatní holky, ale koukání se na Vašeho přítele, chytajícího ryby, nepatří k mým koníčkům. 

Takže jsem se prošla po pláži a povšimla jsem si pána, který také chytal ryby a to velmi zvláštním způsobem. Měl do oceánu vpuštěného létajícího draka, z nějž vysely návnady. To zaujalo Ondrovo pozornost a já jen koutkem oka po cestě k autu viděla, jak se s pánem snaží rukama nohama mluvit Anglicky.

Pustila jsem se do ohřívání jídla na plynovém mini vařiči a přípravy auta na noc. Zanedlouho se vracel Ondra i s pánem z pláže, který nám hrdě ukazoval svůj bohatý úlovek. Jímž nebylo nic jiného, než velká Snapper. Pogratulovala jsem a dali jsme se do řeči. Pán se ptal, odkud jsme, kam jedeme a kde spíme.

Spaní u cizích lidí?

Když jsem pyšně ukázala na naše perfektně připravené auto, nabídl nám nocleh u něj na chatě. V tu chvíli jsem měla chuť ho obejmout a poděkovat mu, ale přeci jen jsme trochu otáleli, bylo nám to hloupé se mísit domů k cizím lidem. Nakonec jsme ale jeli, připadala jsem si v tu chvíli vážně jako Alenka v říši divů. Tohle se Vám prostě v ČR nestane.

Pojízdný dům vždy připraven sloužit svým nájemníkům

Zjistili jsme, že pán se jmenuje Philip a seznámili se i s jeho ženou Adair, se kterou bydlí v Aucklandu a ta obří „chata“ je vlastně víkendový dům.  K večeři jsme snědli nebohého Snapper s chřestem, brokolicí a zapili to novozélandským vínem. Dokonce nám Philip zapnul vířivku a donesl ještě 2 piva navrch.

Koukali jsme na noční oblohu, poslouchali oceán a užívali si ten okamžik. Původní noc v autě s hnusným jídlem se změnila v sen. Po několika dnech spaní v autě a „sprchování“ se balenou vodou někde v křoví si člověk uvědomí, jak by měl být vděčný za věci, které v životě považuje za naprosto samozřejmé. A za to všechno jsme mohli poděkovat rybaření a koupi toho prutu.

Dobře. Taky jsem utrácela za novou čepici

První farmaření

U Philipa a Adair jsme pobyli ještě následující den, předali si na sebe kontakty, pak už nás ale čekal zmiňovaný WWOOFING na farmě u Pedra a Martini. Přivítala nás Martina se svým pejskem, který se jmenoval Lightning. Provedla nás po farmě, při tom jsme se dozvěděli, že rodina pochází ze Švýcarska. Martina na mě působila jako prototyp absolutní organizovanosti, inteligence, zbožňující vše organic way.

Ukázala nám náš domeček na přespávání, který měl k dispozici sprchu s teplou vodou a suchý záchod. Zanedlouho jsme se seznámili i s Pedrem, jenž byl o mnoho let starší než Martina a také mnohem sympatičtější.

Náš domeček

Povečeřeli jsme a při tom popíjeli jejich home made víno, které chutnalo jako ocet smíchaný s destilovanou vodou. Pedro se nám ještě pochlubil, že si také dělá vlastní pivo, které můžeme ochutnat. Po zkušenosti s vínem jsme tuto ochutnávku trošku odložili J.

Následující den Martina a Pedro odlétali do Great Barrier Island a my jsme dostali seznam úkolů a celou farmu na povel. Povinnosti jsme si rozložili na každý den tak, abychom po práci mohli vyrážet na ryby a výlety a za poznáním. Například do nedalekých jeskyní, kde byl vstup na vlastní nebezpečí. A jelikož jsem stará poseroutka, tak jsem do jeskyně vstoupila a zase rychle vystoupila. Představa, že jsem zasypaná kamením, nebo zemřu hlady, byla silnější, než zvědavost.

Kdo se bojí nesmí do jeskyně 

Narušitel s kárkou a nepovedený Halloween

Dny nám na farmě pomalu plynuly. Mezi sekáním trávy, štípáním dřeva, krmením kravek jsme se občas pohádali, ale jinak šlo vše hladce. Jen jedna věc mě děsila a to skutečnost, že jsem pravidelně kolem 4. hodiny slyšela někoho jezdit s kárkou kolem našeho domečku. Možná Vás nepřekvapí fakt, že když jsem se bála vlézt jen do jeskyně, tak na konfrontaci s narušitelem s kárkou jsem se necítila už vůbec. 

Proto jsme přijali náležitá bezpečností opatření a nastražili kolem domečku spoustu pastí, jako v Sám doma J. Například napnutou saturnu přes cestu nebo kyblíky za vstupními dveřmi atd. Jednoduše řečeno vše, co by nás vzbudilo a narušitele zpomalilo J. Problém ale nastal, když se nám v noci začalo chtít na záchod a museli jsme se všem nástrahám vyhýbat.  

Kravičky

Ještě před tím, než se měli Pedro s Martinou vrátit, se konal Halloween. Poprvé jsem na tento svátek byla v anglosaské zemi a tak jsem si ho chtěla užít a vidět všechny koledníky a masky, prostě nasát tu tajuplnou atmosféru. Jeli jsme tedy do nedalekého městečka Waipu, kde jsme kromě pár dětí v rádoby maskách neviděli nic. Takže jsme si pro velký úspěch otevřeli víno a chipsy v našem domečku.

První úlovky

Následující den jsme byli pochváleni za splnění všech úkolů. Přesněji Ondra byl pochválen, jelikož jeho práce se sekerou a křovinořezem za ním byla prostě vidět. Já jsem převážně vytírala dům, plela nebo zalévala květiny. Rozloučili jsme se s typickými konverzačními frázemi a jeli na týdenní výlet do Bay of Island a ke Cape Reinga.