Whangarei WWOOFING -  kapitola 5

Ryby, ryby a zase ryby

Po příjezdu do Whangarei jsme nutně museli doplnit naše zásoby hlavně o víno a chipsy, a jelikož se už dlouho nerybařilo, vyrazili jsme do Whangarei Heads. Tam Ondra objevil v oblasti McLeod Bay perfektní místo na chytání ryb z mola. Už se viděl, jak tahá z moře jednu Snapper za druhou. Jenže do jeho revíru zavítali i dva nezvaní hosté v podobě dvou indických rybářů.

Jelikož docela pršelo, zůstala jsem v autě, po chvíli přiběhl Ondra, hodil promoklé věci dovnitř a vesele švitořil, že už s klukama z Indie chytá ryby. Nakonec slavili úspěch, podařilo se jim chytit malého Snapper, a protože neměl míru, mířil zpátky do moře. Na večer jsme si na spaní našli skvělé místo v příjemném a malebném prostředí ropné rafinérie.

Snapper

Bylo by dobré, abych zmínila, že po celou dobu našeho přebývání v autě jsem spala jako princezna na nafukovací matraci do vody. Ta byla původně Ondrovo, koupili jsme si každý jednu, ale já si tu svou hnedka první den praskla na pláži. Takže mně Ondra gentlemansky přenechal svou a sám spal pouze ve spacáku. Děkuji 💗

Selfíčka, brnkačka, houpačka

Následující den ráno jsem měla pár nápadů, kam vyrazit na výlet. Zajeli jsme k pomníku WW2 (2. světové války) v Mount Parahaki. Tam jsme udělali pár selfíček s holkama z Taiwanu, které jsme pokaždé dlouze odpočítávali three – two – one – GO J.

3-2-1-GO

Další zastávkou byly Whangarei Falls, kdy Ondra tradičně litoval, že si s sebou nevzal prut, jako na všech místech kudy jen trochu tekla voda. Udělali jsme si kratší procházku AH Reed Memorial Park, jež měla trvat 26 minut.

Škoda, že nemám prut...

Po cestě bylo krom krásné přírody a stromů Kauri taky jedna atrakce. Lano zavěšené na stromě nad malou tůňkou. To nenechalo Ondru chladným a po cestě zpět už se na laně vesele houpal, až větve praskaly. Jelikož jsem opět začínala mít hlad, bylo mně důrazně doporučeno si vždy dělat svačinky, abych pořád neskuhrala. Čehož se držím dodnes. Večer jsme zase usínali u rafinérky za tichého šlehání plamenů z jedné plošiny.

Swing swing

Laurie a Suzanne WWOOFING

Následující den nás čekal náš další WWOOFING v oblasti Parua Bay. Přijeli jsme na místo a přivítala nás malá prasátka v ohrádce a s nimi jejich puch. Po chvíli se přišel představit i farmář Laurie, který nám ukázal farmu a místo, kde budeme přebývat. Měla jsem obrovskou radost už jen z toho, že večer budeme spát v měkké posteli, máme k dispozici sprchový kout a WC.

Konečně měkká postýlka

Vybalili jsme si věci a šli jsme na kávu do domu, kde jsme se seznámili s manželkou Laurieho Suzanne. Oba byli velmi milí, ale poněkud rezervovaní, což se dá očekávat, pokud u Vás nějakou dobu mají bydlet a pracovat cizí lidé.

Dohodli jsme se, že zůstaneme po dobu 10 dní, kdy budeme pracovat buďto 4 hodiny denně a pak budeme mít volno. Nebo celý den s tím, že následující den by byl celý volný.  Podle mého názoru je WWOOFING celý o domluvě a očekávání obou stran, takže je vždy dobré na samotném začátku nastavit mantinely, ve kterých pak budete celou dobu fungovat. Snídaně a obědy jsme si dělali sami, ale o večeře se starali Laurie a Suzanne a můžu Vám říct, že na ty jsme se vždycky moc těšili. 

Farmer girl

Každý jsem dostal svoje úkoly. Ondra měl především štípat a skládat dřevo a já dostala netradičně za úkol uklidit dům a omýt jeho dřevěnou fasádu. Nejprve jsem dům zbavila pavučin a pavoučích vajíček, následně jsem ho celý čistila speciálním saponátem, díky kterému jsem měla ruce jako dvě kapesní zrcátka.

Štípání všechny chmury zahání

Následující den jsme pracovali celý, abychom si mohli vzít volno a jet na výlet. Mně první 4 hodinky s pavučinami utekly, jako voda. Kdežto Ondra celé 4 hodiny štípal v kuse dřevo a špalky, které skoro ani nešly rozetnout sekyrou. Takže bych řekla, že Ondra počítal každou minutu. Před večeří jsme pomohli Lauriemu přehnat stádo krav z jedné pastvy na druhou a šlo se jíst.

Blízké setkání opeřeného druhu

Na náš volný den jsem naplánovala okružní trasu po Whangarei. Začali jsme v místním Whangarei Museum & Kiwi house & Heritage Park. Za mě byl největší zážitek možnost vidět naživo ptáka Kiwi. Na Novém Zélandu je jejich národní symbol velice přísně chráněn. 

V posledních letech došlo totiž k úbytku Kiwi populace kvůli kočkám nebo psům, kteří se po buši pohybují na volno a tím pádem snadno zlikvidují mláďata tohoto krásného opeřence. Proto se Vám moc nepoštěstí vidět jej ve volné přírodě a po celém Zélandu jsou podobné Kiwi domy či záchranné stanice.

Kiwi

Kiwi zde byl umístěn ve velkém skleněném výběhu, a jelikož je to noční pták, bylo vše nasimulováno jako buš v noci. Tma, zvuky a dokonce občas výběhem prolétla i sova. Za chvíli už Kiwi vyběhl ze své skrýše, začal poskakovat a vzápětí narazil do stromu. Vylekal se a běžel se ukrýt do své skrýše, kde byla schovaná infrakamera, takže jsme Kiwika viděli i po tmě.

V muzeu jsme strávili ještě pár dalších plodných hodin, a když na nás přišel hlad, vydali jsme se do Town Basin. Přístavu, kde kotví spousta plachetnic a kde se nachází vyhlášené restaurace s cenami napjatými, jako kšandy. My jsme si dali pizzu někde za rohem Town Basin a po měsíci další točené pivko. Mňamka. 

Town Basin

Nakoukli jsme do muzea Clapham, které se pyšní obrovskou sbírkou všech typů hodin, jenž během svého života posbíral pan Clapham, Němec žijící na Novém Zélandu. Najdete zde nejen kukačky, ale také francouzské hodiny z 18. Století, švýcarské, americké, maorské, moderní a futuristické. Muzeum určitě stojí za návštěvu. 

Je čas zajít do muzea

Plachtění a pocit sounáležitosti

Postupem času jsme se začali na farmě všichni lépe poznávat. Dozvěděli jsme se o Lauriem a Suzanne, že oba pocházejí z Aucklandu a byli poměrně majetní. Jenže tento způsob života se jim začal zajídat a nalezli se ve farmaření a organickém způsobu života. 

Oba dva jsem si strašně moc oblíbila. Možná to bylo i díky tomu, že Laurie vypadal, jako můj děda, který už bohužel není mezi námi. To ale nebyl jediný důvod, měla jsem je ráda kvůli jejich ochotě, skromnosti a osobnostem. Poprvé jsem se zde cítila, jako součást Nového Zélandu a ne jako levná pracovní síla a imigrantka.

Myslím, že i Laurie a Suzanne s námi byli spokojeni, a proto nás za odměnu za naši tvrdou práci na farmě vzali plachtit a rybařit. V rybaření nikdo neměl na Ondru, nechytil sice Snapper, ale zato měl plný kýbl ryb, kterým se říká Kawhai něco jako australský losos.

Kawhai úlovek

Po rybaření přišlo na řadu plachtění, které jsme si oba mohli vyzkoušet. Se svou prostorovou orientací a rychlým úsudkem jsem raději rychle žezlo předala Ondrovi, který zde opět exceloval. Já jsem tu a tam s něčím vypomohla, jako například se smotáním plachty nebo s tím nepřekážet. Celkem jsme plachtěním strávili úžasných 5 hodin kolem pobřeží Whangarei Heads.

Plachtím rád a je to na mě doufám znát

K večeři jsme si dali Kawhai na másle se solí a pepřem a zbylé ryby se daly udit. Po večeři přijel Brian, Laurieho kamarád, jenž byl ztělesněním skutečného kiwi farmáře. Přivezl s sebou opravdu malinká dvoudenní prasátka, kterým zemřela matka. Tak o ně Suzanne pečovala a krmila je z lahvičky, s čímž jsem jí občas pomohla.

Náhradní maminky

Opravdu těžké loučení

Naše dny se chýlily ke konci a mně začala přepadat úzkost. Což se může stát, pokud jste na jednom místě trošku déle a emočně přilnete ke svým hostitelům, takže když jsme opouštěli Laurieho a Suzanne brečela jsem opravdu jako malá holka.

Hořké slzy jsem zahnala Suzanninými skvělými ovesnými sušenkami, na které jsem dostala recept, o který se s Vámi ráda podělím. Obalit si nervy cukrem se nám totiž na našem příštím WWOOFING v Kohukohu náramně hodilo...