Kohukohu WWOOFING - Kapitola 6

Kohukohu WWOOFING – Kapitola 6

Blbá nálada a málo peněz?

Po tom, co jsme s těžkým srdcem opustili Laurieho a Suzanne jsme vyrazili směrem na sever do vesnice Kohukohu. Po cestě jsem měla hodně chmurnou náladu a celkově mně nebylo do řeči, což se stává, když máte emocionální kocovinu.

Pro cestu do Kohukohu jsme museli zvolit trajektovou dopravu, ale před samotnou plavbou jsme se posilnili hamburgerem ve městě Rawene. Tady bohužel nebrali mezinárodní kreditky, takže jsme museli platiti cash. Což by samo o sobě nebylo tak divné, když bychom následně nemuseli platit i za trajekt.

Hokianga Arch of  Remembrance - WW1

Ondra počkal, až najedeme na loď a hnedka potom prohlásil, že se obává, jestli máme dostatečnou hotovost na platbu za plavbu. Začala jsem se obávat o náš osud a v hlavě měla scénář, jak vysvětlujeme obsluze trajektu náš problém, a přemýšlela jsem, jak si převoz odpracujeme? Kdo z nás bude mýt záchodky a sbírat odpadky?

Díky Bohu aspoň trajekty v Rawene jdou s dobou a my jsme mohli zaplatit kreditkou, takže krize byla zažehnána. Po chvíli jsme dorazili k našim novým hostitelům. Nebyla jsem příliš emočně stabilní, a proto na mě farmář David a jeho žena Cherie neudělali nějaký významnější dojem. Jako na každém WWOOFING jsme si domluvili pravidla, za kterých budeme fungovat a rozdělili jsme si úkoly.

 Na Ondru jdou mdloby

Ondra se měl opět starat o dříví, což mu určitě udělalo ohromnou radost a já mu měla být k ruce. David a Cherie nám vařili obědy, nicméně oba byli vegetariáni, takže po náročném pracovním dni jsme se dvakrát nenadlábli.

Kdybychom na farmě jedli dnes, už byla bych asi více nadšená, jelikož jsem sama 4. rokem vegetariánkou. Ale zpátky do roku 2013 a na malou farmu v Kohukohu. Protože na Novém Zélandu bylo v tu dobu obrovské horko a nebylo moc srážek, nemohli jsme si například vyprat naše špinavé pracovní věci, což jsme běžně u ostatních farmářů mohli. S nedostatkem vody to bylo nakonec ještě horší, o čemž jsme se měli za chvíli přesvědčit.

koza a kozička

V Kohukohu jsme se mohli zdržet týden, a jelikož jsme neměli nic lepšího na práci, pustili jsme se hnedka do našich úkolů. Ondra pracoval s pilou a já dřevo skládala do kolečka a vozila do Davidovy dílny. Když dílnu uviděl Ondřej, spadla mu čelist. Můj manžel pochází z generace plzeňských škodováků, kteří mají v dílnách neuvěřitelný a někdy až otravný pořádek. Proto v Ondrovi Davidova anarchická dílna vyvolala nevoli a rozhořčení. Museli jsme ji nejprve trochu uklidit, abychom se zde mohli vůbec pohybovat.

všude samý dřevo

Po práci jsme se s pokleslou náladou aspoň těšili na příjemnou sprchu, ale i to se ukázalo jako zklamání. Už samotné vzezření maličké koupelny mě napovědělo, že se sprchou to nebude vůbec růžové. Pro nedostatek vody, jsme se museli sprchovat velmi rychle a ekologicky J. Po asi 15 vteřinách sprchování, jsem Ondru nechala projít zážitkem ze střídavě tekoucí studené a teplé vody.

Mezitím jsem si hladila Davidovi pejsky Happy a Tobyho a slzami v očích vzpomínala na Laurieho a Suzanne. Nechtěla jsem našeho současného hostitele soudit před večeří, jak se říká, ale z WWOOFING v Kohukohu jsme byli zatím poměrně zklamaní.

náš Kohukohu WWOOFING domeček

Možná pro zkušené cestovatele zníme, jako duo vybíravých dámiček. Pro nás se tehdy jednalo o první zkušenost tak daleko od domova. Navíc mně nikdo nevymluví, že po těžkém dni práce se dřevem, kdy jste celí od pilin, potu a špíny, se nikdo netěší na příjemnou sprchu…

Boj s vlastním žaludkem a nudista v řece

Měli jsme před sebou volný víkend, a proto jsem naplánovala výlet do města Kaitaia. Od rána mně nebylo dvakrát nejlépe a shodou okolností silnice do Kaitaii se klikatí, jako vysokohorský potůček. K tomu přidejme obrovské horko a neklimatizované auto a vyjde z toho holka s vystrčenou hlavou z okénka, která doufá, že nepozvrací celé auto. Po příjezdu jsme si městečko prošli, akorát zde probíhal festival Maorské hudby. Moc jsem to nevnímala, protože mně bylo pořád trochu blivno.

S Ondrou jsme museli zajít do obchodu Hunting & Fishing, což je řetězec obchodů, ve kterém by se Ondrovi všechno hodilo a bezpochyby by to využil i v ČR. Něco jako dámská obdoba H&Mka, akorát s loveckými potřebami.

Po návratu domů jsme si vychutnali koupání v průzračně čisté řece. Mně stačilo cachtat si nohy v ledově chladné vodě, Ondra ale odhodil stud a už se na Adama válel v řece, jako lachtan J. Večer se mně nespalo dvakrát dobře, jelikož jsem na ráno měla naplánovaný skypový rozhovor s jednou spoluhráčkou z lakrosu, se kterou jsme si měly co vyříkávat. Nakonec to ale vše dobře dopadlo a já se mohla zase těšit na slunný a volný den.

miluji Nový Zéland

Ondra se cvičil ve střelbě z praku, který jsme zakoupili ve výše jmenovaném obchodě. Já si pilovala angličtinu četbou knížky od autorky Mary McCallum. Pak se ale stalo něco naprosto nečekaného. Naučila jsem se s Boží pomocí a Ondrovo trpělivostí hrát POKER. To je dost významný pokrok pro člověka, který si celý život vystačil jen s Prší. Propadla jsem hráčské vášni a chtěla jsem hrát pořád dokola a obírat Ondru o všechny jeho zbylé sirky J.

trénink musí být

Akce kulový blesk

Po víkendu jsme nastoupili opět na startovní čáru do práce. David si pro nás připravil prořezávání větví na polosuchém stromku vedle jeho žabincového jezírka. Cílem mělo být větší prosvětlení jezírka a zpříjemnění života jeho dvou kachním obyvatelům. Nakonec se ale rozhodl strom porazit úplně a tak začala naše akce kulový blesk.

zahajujeme akci 

Nejprve jsme debatovali, jak celou akci provést aby strom nespadl buďto celý do jezírka, nebo na branku u vjezdu do domu. Pak David dostal nápad, že přiváže lano za některé větve a druhý konec za své auto a tím bude schopný pád stromu usměrnit. Naneštěstí se ale rozbila pila, netočil se kotouček a tím pádem celý řetěz pily.

Ondra rozebral pilu a zkusil vyčistit svíčku, motor pily se sice rozběhl, ale řetěz se pořád netočil. David celou dobu akci pozoroval a nebyl schopen ničeho. Když nám ještě řekl, že nevěděl, že pila má nějakou svíčku, pochopila jsem, proč na Ondru s úžasem kouká. Pořád opakoval jen slovo „magic“. Zeptali jsme se, jestli by mu nějaký jeho kamarád nemohl půjčit pilu. Tak David někomu zavolal a vyrazilo se na cestu.

magician

Nicméně při našem štěstí jsme si vypůjčili nefunkční pilu a nepomohl ani olejový mix, pro který jel David za svým dalším kamarádem. Strom tam stál pár dní naříznutý a my se báli většího větru. Za následující 2 dny nechal David pilu opravit a tak jsme úspěšně strom porazili a rozřezali, za což zejména Ondra sklidil velký dík a obdiv hostitele.

hotovo

Good Bye Kohukohu, Hello Auckland – první nehoda

Během pobytu u Cherie a Davida jsme se vlastně setkávali v podstatě pouze u obědů. Občas jsme se pěkně nasmáli, jindy zase konverzace lehce vázla. Zjistili jsme ale, že David byl původně z Anglie a Nový Zéland se přestěhoval relativně nedávno. Cherie zase žila 12 let v Německu. Náš týden se zde pomalu chýlil ke konci a my jsme měli v plánu zastavit se poprvé u našich známých z Mangawhai Philipa a Adair, kteří nás pozvali na pár dní do Aucklandu.

Vyrazili jsme z Kohukohu směr Dargaville cíl Auckland. Už jsme se oba moc těšili, a proto byla nálada v autě naprosto suprová. Do té doby, než se nám za jízdy zvedla přední kapota a rozbila nám sklo. V tu chvíli atmosféra poněkud zhoustla, museli jsme zastavit a zkontrolovat příčinu této nehody. Nic jsme ale nevypátrali a přemýšleli, co a jak. Zavolali jsme Martinovi, od kterého jsme auto kupovali. Slíbil, že se nám poptá po novém skle a auto opraví.

shit happens

Měli jsme ale obavu, že bychom ještě díky rozbitému sklu mohli dostat pěkně tučnou pokutu od policie, a proto jsme využívali převážně prašných cestiček a ne tak frekventovaných silnic.

V Dargaville, což je bývalé dobytkářské město, jenž také proslulo těžbou stromů Kauri jinak známých jako damaroň australská, jsme zašli do Countdownu a doplnili zásoby. Jak už název sám napovídá, jedná krom Pack N Save o další z těch obchodních řetězců, které jsou „budget friendly.“ Pak jsem Ondru ještě nenápadně vlákala do obchodu Warehouse, kde mají také sekci s oblečením. Vyshopovala jsem si tady super legíny a vybrala si tak dárek k Vánocům.

vybíjíme si frustraci?

Neuvěřitelní Novozélanďané a policejní patrola

V Aucklandu jsme měli být až za 2 dny a tak jsme opět hledali místo na přespání, což se nám tentokrát vůbec nedařilo. Nakonec Ondrovi došla trpělivost a zastavil u jedné farmy, kde se zeptal, jestli by nevadilo, že bychom poblíž přenocovali v autě. Vše prošlo bez problému a za chvíli se za námi farmář sám zastavil. Říkal, že sice jede s ženou na oslavu, ale že máme k dispozici celý dům. Můžeme si dát jídlo, sprchu, vyprat věci atd…Chápete to? Naprosto cizím lidem? Proto miluji Nový Zéland, lidé jsou zde hodní a srdeční a nevidí ve Vás hned to nejhorší. Jsou nezkažení.

Další den jsme se po cestě úspěšně vyhýbali všem policistům a pomalu se blížili k Aucklandu. Náš úspěch skončil ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k jedné pláži a narazili na policejní hlídku. Pan policajt na nás mávl, jakože nás viděl a není už cesty zpět. Posléze nám vysvětlil, že kontrolují řidiče a řidičky, zda nepožili alkohol.

poblíž Dargaville

Čekali jsme, až nám dá balónek, abychom mohli provést dechovou zkoušku. Ondra dostal do ruky přístroj, do kterého začal usilovně foukat. Policista chvíli koukal a pak nám vysvětlil, že stačí do přístroje jen mluvit, například říct jméno atd. Přístroj pak z dechu změří hladinu promile.

Tak Ondra začal mluvit, spustil s tím, že se jmenuje Andrew Šedivec a je z Czech Republic. Můj panický strach ze všech novozélandských uniforem se projevil a začala jsem ho opravovat, že se přece nejmenuje Andrew, ale Ondřej. To už se pan policajt z celého srdce smál a nechal nás jet dál. Skla si skoro ani nevšiml, jen se zeptal, co se stalo. Ihned sem mu podala odborný výklad a popis naší situace s tím, že jedeme sklo nechat opravit. Byl velmi milý, smál se a mával nám. Předvedli jsme mu perfektní show. Tím jsme měli policii odbytou a čekal nás příjemný den na pláži a hledání noclehu.

tak už to máme za sebou :)