Kohukohu WWOOFING - Kapitola 6

Cambrigde město koní a drahé nivy

Loučení s kiwi mamčou

Z Te Kauwhaty jsme odjížděli týden před Vánoci a byli jsme sem opět pozváni, abychom zde strávili pravé novozélandské Vánoce. Celkově jsme měli z rodiny Michelle velmi dobrý pocit, líbilo se nám tam a Michelle se pro mě stala něco jako novozélandská mamča. Zároveň také ocenili naši práci na farmě 220 NZD, což je pro WWOOFAŘe vždycky super přivýdělek.

Odjížděli jsme s vědomím, že se sem zase brzy vrátíme a už jsme se nemohli dočkat, aby tomu tak bylo. Naše pocity se nám v Cambridgi zpočátku potvrzovaly. Po hodně jízdy v absolutním vedru jsme zaparkovali naše autíčko před další WWOOFINGovou zastávkou v Cambridgi u Michelle a Andrewa. Nejprve nás ale přivítala jejich pudlí fenka Poppi, velký dům v rekonstrukci a až po chvíli oba zmínění dotyční.

Je čas hejbnout zadkem do Cambridge

Nepřístupní hostitelé

Seznámili jsme se nad šálkem čaje a menším pohoštění, domluvili si pravidla fungování našeho pobytu a šli si vybalit. V tom už jsme měli celkem dobrou praxi :). Před večeří jsme se také seznámili s dalšími hosty v domě, jímž byl novozélandský manželský pár. Jména jsem bohužel zapomněla, ale pan manžel mluvil částečně Česky a Slovensky, protože pobýval několik let na Slovensku. To pro mě bylo příjemné zpestření.

U večeře se s námi ale příliš nikdo bavit nechtěl a tak jsme dojedli, umyli nádobí a šli po svých. Další den jsme měli volno, a proto jsme se šli porozhlédnout po městě, které se proslavilo chovem věhlasných koní. Po procházce nám vyhládlo, a proto jsme se oba těšili na oběd, který jsme si chtěli uvařit u našich hostitelů, na čemž jsme byli domluveni. Jenže ledničky zely prázdnotou, Michelle asi dvakrát nevařila ani nenakupovala. Tak jsme se pro velký úspěch vrátili zpět do města a odsud jsme jeli rovnou na nedaleké veslařské závody.

veslařské závody

Jelikož bylo na Zélandu v tu dobu nezvyklé horko, nedalo se na závodech pobýt moc dlouho a tak jsme se po chvíli vrátili zpět do domu. Už jsem byla trochu přešlá a na večeři jsem se vyloženě netěšila. Probíhala bohužel v úplně stejném duchu, jako předešlý večer, což mě docela mrzelo. Na ostatních WWOOFINzích jsme si u večeře povídali a snažili se navzájem poznat. Proto jsem byla lehce zklamaná a otrávená.

Super holčičí odpoledne

Ráno mě ale Michelle překvapila, když se se mnou dala do družného hovoru, a jelikož šla ke kadeřnici, slíbila mně, že se poptá a zkusí mně tam také domluvit termín. To bylo velmi milé, tito lidé asi dávali svoje pocity najevo jinak, než jsme byli zvyklí. Vrhli jsme se s Ondrou do práce, načež za chvíli přijel Andrew, který Michelle doprovázel ke kadeřnici. Řekl mně, že můžu jít ke kadeřnici ihned. Ani jsem se nepřevlékla a běžela jsem jako o závod. Poppi už u kadeřnice seděla na gauči a já jí tam dělala společnost, než na mě přišla řada.

Naše Poppi může vše :)

Přemýšlela jsem nad tím, že tento malý červený pudlík mohl v podstatě cokoli. Byla jsem svědkem i toho, že seděla s námi u večeře u stolu a jedla z talíře, za což ji Michelle chválila a také oceňovala její způsobné stolování. Já miluji psy nade vše, ale tohle se zdálo i mně příliš. Chvátala jsem z kadeřnictví, abych moha pomoct Ondrovi, který v úmorném vedru kopal jednu díru za druhou na velké dřevěné rámy. Nicméně mě Michelle zarazila, museli jsme se cestou stavit na nákupech, pak se osvěžit čajem a pak až teprve domů. Bylo to moc hezké, a nejen proto, že mě Michelle všude zvala a trvala na tom, že za mě zaplatí i kadeřnici.

Drahá niva všechno zkazila

Začínala jsem si nadávat, že jsem zase odsoudila tyto lidi předčasně…to by ale nesměla nastat situace s nivou. Když jsme přišli z města, připravili jsme s Michelle oběd a všechno začínalo vypadat opravdu dobře. Do té chvíle, než si Ondra chtěl vzít už druhý toast s nivou. Michelle ho okřikla s tím, že přece nemůže mít takový hlad. To mně opravdu vzalo vítr z plachet i s dobrou náladou. Raději jsme se zvedla a šla mýt nádobí, abych rychle vypadla. Pak za mnou ještě přišel Ondra, který mně sdělil, že mu Michelle vysvětlovala, že niva tam stojí asi 9 NZD a že je to drahé.

Já pocházím z rodiny, kde Vám jídlo přímo nutí, abyste se dobře najedli. Proto jsem z toho byla doslova v šoku. Myslela jsem na dědu, který byl vždy rád, když se sešla celá rodina i naši kamarádi ze sousedství a všichni jsme se u něj a u babi dobře a hlavně dosyta najedli. Ten by asi nevěřil svým očím…A hodil by celou nivu po psu J

Koně jsou v Cambridge TOP

Měla jsem z Cambridge a z našich hostitelů takové ambivalentní pocity. V jednu chvíli milí lidé a v druhou škrti, co by Vám nejraději dali jen kůrku chleba. Chtěla jsem, aby nám tam čas rychle utekl a byli jsme zpět v Te Kauwhatě.

Setkání s transgender paní

Musím ale uznat, že Michelle byla velmi pozoruhodná žena. Měla vystudovanou teologickou fakultu a pracovala jako pastorka. Tím pádem znala spoustu zajímavých lidí, které zvala na večeře. Seznámili jsme se tak například s transgender paní, která svou operaci podstoupila až někdy kolem 50 let. Přesto, že měla řekněme ženský vzhled, o čemž Ondra dost pochyboval, mluvila velmi hlubokým mužským hlasem.

Ondrovi paní připomínala čarodějnici z pohádky a měl celkem pravdu. Těch pár kudrnatých vlasů, které ji spadaly do čela, nekonečně mnoho prstenů a orlí nos tento obraz jen dokreslovaly. Povídala nám o své proměně a kupodivu to byla jedna z nejhezčích večeří u Michelle a Andrewa.

Alžběta was here :)

Další den jsme měli volno, které jsme si chtěli zpestřit návštěvou Hobitína poblíž města Matamata. A jak se tak říká, když jste na Zélandu a nenavštívíte Hobitín, je to, jako byste byli v Paříži a neviděli Eiffelovku. Takže naše další cesta povede přímo do srdce známého „Kraje“ (The Shire).