Příspěvky

Obrázek
Cambrigde město koní a drahé nivy Loučení s kiwi mamčou Z Te Kauwhaty jsme odjížděli týden před Vánoci a byli jsme sem opět pozváni, abychom zde strávili pravé novozélandské Vánoce. Celkově jsme měli z rodiny Michelle velmi dobrý pocit, líbilo se nám tam a Michelle se pro mě stala něco jako novozélandská mamča. Zároveň také ocenili naši práci na farmě 220 NZD , což je pro WWOOFAŘe vždycky super přivýdělek . Odjížděli jsme s vědomím, že se sem zase brzy vrátíme a už jsme se nemohli dočkat, aby tomu tak bylo. Naše pocity se nám v Cambridgi zpočátku potvrzovaly. Po hodně jízdy v absolutním vedru jsme zaparkovali naše autíčko před další WWOOFINGovou zastávkou v Cambridgi u Michelle a Andrewa. Nejprve nás ale přivítala jejich pudlí fenka Poppi , velký dům v rekonstrukci a až po chvíli oba zmínění dotyční. Je čas hejbnout zadkem do Cambridge Nepřístupní hostitelé Seznámili jsme se nad šálkem čaje a menším pohoštění, domluvili si pravidla fungování našeho pobytu a š
Obrázek
Te Kauwhata Jako zloději Z Aucklandu jsme do Te Kauwhata, která proslula vinařstvím, dorazili relativně brzy, a protože jsme měli do našeho dalšího WWOOFINGu spoustu času, potřebovali jsme ho nějak „zabít“. Jelikož pršelo a nebylo moc příjemné počasí, nechtělo se nám moc na špacír po městečku. Proto jsme si v autě pustili Šifru mistra Leonarda a nechali čas příjemně plynout. S naší novou „ WWOOF mama“ jsme byli přes email domluveni a dostali jsme přesné instrukce , jak a kdy můžeme přijet na farmu a dostat se do domu. Přiznám se, že jsem byla docela nesvá lézt někomu domů a čekat na něj, až přijede. Připadala jsem si jako nájemný zloděj . Nicméně vše bylo domluvené a my jsme postupovali podle plánu. Bony a klid Při vstupu do domu nás přivítala postarší fenka Bony , která nás očuchala, prověřila, a nakonec nám umožnila vstup dovnitř . Klíče od domu, náš pokoj a vše ostatní jsme bez problému našli a už jen čekali na naše hostitele. Kolem 16.00 dorazila Michelle

Auckland II. - kapitola 7 - setkání se starými známými

Obrázek
Auckland – shledání s Adair a Philipem Proplétání Aucklandem a trudomyslnost Místo na spaní jsme nakonec našli, díky Ondrovo úspěšné domluvě s jedním pánem, jenž měl malý domeček a velký pozemek se spoustou nepojízdných aut. Dala jsem tomuto místu pracovní název vrakoviště . Další den ráno za námi pán přišel a dal se s námi do řeči, popřál nám hodně štěstí a předal na sebe kontakt , kdybychom někdy potřebovali opět přenocovat. Nemůžu říct nic jiného, než typický Zéland. Díky Bohu za hodné Novozélanďany Proplétali jsme se pondělním ranním Aucklandem a doufali, že s naším fárem nebudíme moc pozornosti. Tu a tam se na nás někdo soucitně usmál a to bylo vše. Nám ale úsměv na tváři brzy zamrzl, když jsme se od Martina dozvěděli cenu za opravu skla . Bylo také nutné připočíst cenu za prodloužení registrace auta a také jsme měli v plánu prodloužit naše turistická víza , což určitě nějaký ten dolar hodí. Na druhý pokus jsme tak z bankomatu vybrali z účtu přes 800 $ a

Kohukohu WWOOFING - Kapitola 6

Obrázek
Kohukohu WWOOFING – Kapitola 6 Blbá nálada a málo peněz? Po tom, co jsme s  těžkým srdcem opustili Laurieho a Suzanne jsme vyrazili směrem na sever do vesnice Kohukohu . Po cestě jsem měla hodně chmurnou náladu a celkově mně nebylo do řeči, což se stává, když máte emocionální kocovinu . Pro cestu do Kohukohu jsme museli zvolit trajektovou dopravu, ale před samotnou plavbou jsme se posilnili hamburgerem ve městě Rawene . Tady bohužel nebrali mezinárodní kreditky , takže jsme museli platiti cash. Což by samo o sobě nebylo tak divné, když bychom následně nemuseli platit i za trajekt . Hokianga Arch of  Remembrance - WW1 Ondra počkal, až najedeme na loď a hnedka potom prohlásil, že se obává, jestli máme dostatečnou hotovost na platbu za plavbu. Začala jsem se obávat o náš osud a v hlavě měla scénář, jak vysvětlujeme obsluze trajektu náš problém, a přemýšlela jsem, jak si převoz odpracujeme? Kdo z nás bude mýt záchodky a sbírat odpadky? Díky Bohu aspoň trajekt