Te Kauwhata

Jako zloději

Z Aucklandu jsme do Te Kauwhata, která proslula vinařstvím, dorazili relativně brzy, a protože jsme měli do našeho dalšího WWOOFINGu spoustu času, potřebovali jsme ho nějak „zabít“. Jelikož pršelo a nebylo moc příjemné počasí, nechtělo se nám moc na špacír po městečku. Proto jsme si v autě pustili Šifru mistra Leonarda a nechali čas příjemně plynout.

S naší novou „WWOOF mama“ jsme byli přes email domluveni a dostali jsme přesné instrukce, jak a kdy můžeme přijet na farmu a dostat se do domu. Přiznám se, že jsem byla docela nesvá lézt někomu domů a čekat na něj, až přijede. Připadala jsem si jako nájemný zloděj. Nicméně vše bylo domluvené a my jsme postupovali podle plánu.

Bony a klid

Při vstupu do domu nás přivítala postarší fenka Bony, která nás očuchala, prověřila, a nakonec nám umožnila vstup dovnitř. Klíče od domu, náš pokoj a vše ostatní jsme bez problému našli a už jen čekali na naše hostitele. Kolem 16.00 dorazila Michelle a přivítala se s námi. Ondra ji pomohl s nákupem z auta, přičemž pochvaloval skvěle a úhledně upravenou garáž a dílnu. A když Škodovák řekne, že byla úhledně upravena, tak vězte, že byste tam mohli pomalu i z podlahy jíst. Michelle nám vyprávěla, že jejich stará dílna nedávno vyhořela, a tak museli nechat zbudovat novou. Poté nás vzala na prohlídku po celé farmě.

Představuje se zbytek rodiny

Jednalo se asi o největší farmu, na které jsme kdy byli. Měli velké pastviny s dobytkem, nádhernou zahradu a také mini jezírko a velký dřevník, kde na nás čekalo naše oblíbené dřevo. Za nedlouho se k nám připojil i Michellin manžel Graham, který byl o mnoho let starší než Michelle. Po chvíli už jsme seděli u prostřeného stolu a večeřeli ve společnosti Lizzie, dcery Michelle a Grahama, jejím zvláštním přítelem Carlem, který během večeře nevydal hlásku a pil jedno pivo za druhým a jejich malou dcerkou Aliou.

Nádherný dům v Te Kauwhata

Během večeře jsme se dozvěděli téměř všechny možné i nemožné informace o rodině, které nám Lizzie ochotně vyprávěla. Mezi řádky jsme pochytili, že WWOOFING zde nebude příliš organizovaný. Mohli jsme vstávat, kdy jsme chtěli a každý den jsme měli odpracovat minimálně 4 hodinky. Ve finále šlo ale především o to, abychom zapadli do chodu rodiny, a navzájem jsme se poznali s tím, že tu a tam s něčím pomůžeme. Jediná a naprosto skvělá podmínka byla, že si hostitelé přáli, abychom před nimi mluvili jen anglicky a nikoli našim rodným jazykem. Což mně absolutně vyhovovalo a pro Ondru to byl nejlepší způsob, jak procvičit angličtinu.

Novozélandský blešák a nečekaná krize

Následující den jsme nepracovali a jeli s celou rodinkou na místní trhy a světoznámou novozélandskou zmrzlinu. Musím uznat, že zmrzka byla dokonalá a skoro nám rozbortila drobné kornoutky. Tak jsem Michelle seznámila se zmrzlinovou realitou v Čechách, kde by se kornoutek jen tak nebortil, maximálně pokud byste na něj šlápli…Nicméně na trzích jsme strávili příjemný den a seznámili se zde s dalšími členy této rozvětvené rodiny.

Blešák po novozélandsku

Jelikož Graham vlastnil zahradnickou firmu, ve které pracoval se svým synem Jamesem a jeho přítelkyní Danakou, požádal nás o pomoc při jedné ze svých zakázek. Jeli jsme zvelebovat zahradu jedné movité a náročné zákaznici. Měli jsme za úkol vykopávat a zasazovat nové květiny, plet záhony a posypávat je vrstvou pilin, sekat trávu a tak podobně. Kdo by řekl, že taková poklidná činnost povede k hádce?

Problém nastal, když mě Danaka neustále napomínala, že mám šetřit s pilinami, aby nám stačily na celou zahradu. Zatímco ona jich všude sypala tuny, takže se nebylo čemu divit, když nám piliny záhy došly a muselo se jet pro další, což samozřejmě znamenalo nepříjemné zdržení.

Myslela jsem, že to Ondřej vidí stejně jako já, že za vše nese vinu Danaka, K mému překvapení se ale zastal slečny s tím, že ze zahradnického úhlu pohledu to dělá správně. Načež jsme se opravdu naštvala, česky jsem Ondřeje sjela a s nikým už jsem dál nemluvila. Asi to byla blbost, ale v tu chvíli mě to neskutečně dopálilo, že není na mé straně. Takové výbuchy prostě občas přijdou, když jste v cizím prostředí, náročnějších podmínkách a téměř 24 hodin spolu. Krize ale pominula a následující den už jsme vesele pracovali dál.

Myší bobky a Geordie Shore, aneb WTF

Já se starala o zahradu, což mě neskutečně bavilo a Ondra několik dní opět pracoval na projektu podřezávání stromu. Já jsem byla další dny posílána na pomoc s úklidem k Lizzie domů. To, že měla všude bordel a nádobí mě opravdu nepřekvapilo. Co mě ale dostalo, byly myší bobky ve špajzu mezi jídlem. Zatla jsem zuby a vysmýčila celý dům, který se leskl jako snad nikdy před tím. Pak jsme si s Lizzie daly čaj a ona mě seznámila s opravdu „zábavnou“ a „duchaplnou“ reality show Geordie Shore, na kterou koukala celé dopoledne.

Ondra adoptoval Kiwíka

Po návratu na farmu jsem pomohla Ondrovi s úklidovými pracemi okolo pokáceného stromu. Když dílo viděla Michelle, byla skutečně nadšená. Pořád jen opakovala, že je to úžasné a nosila Ondrovi piva. Sice byla zázvorová, ale to vůbec nevadilo, protože jsem pivka lokla já. 

Prostřeno pokus číslo 2

Mezitím jsem si v hlavě rýsovala ryze české menu, které jsem chtěla následující den uvařit našim hostitelům. Věděla jsem, že knedlíky do něj rozhodně nezahrnu po tom debaklu v Aucklandu. Nakonec to vyhrály řízky a bramborový salát, který měl, řekla bych úspěch. Týden utekl jako voda a my jsme museli farmu pomalu opouštět a jet na další WWOOFINGovou štaci do Cambridge. Dostali jsme ale pozvání na Vánoce, které se kvapem blížily, a které bychom jinak strávili někde sami v autě. Takže vstříc novým zítřkům.